Nejdřív lázně obdivovali občané. Po nich přišli na řadu politici

Podobně jako občanům při dvou komentovaných prohlídkách, které se uskutečnily o letních prázdninách, se i politikům dostalo při procházce revitalizovaných lázní odborného výkladu.

Ze zastupitelů přišlo především vedení Statutárního města Liberce. Politici se dozvěděli řadu zajímavostí, které provázely průběh revitalizace, a detailně si prohlédli nově vybudované výstavní sály, včetně prostor, určených k uskladnění výtvarných děl. Obrazy zde budou zavěšené na výsuvných rámech, nebudou se dotýkat a vzduch k nim bude pronikat ze všech stran, což je spolu s klimatickými podmínkami uchrání od případného poničení.

„Nové sídlo se mi moc líbí,“ přiznal ředitel Oblastní galerie Jan Randáček a doplnil, že první výstava by se měla v revitalizovaných lázních představit v únoru roku 2014. „Dlouho jsme hledali nové působiště. Už bývalá ředitelka Věra Laštovková přesvědčovala našeho zřizovatele, Liberecký kraj, aby koupil Liberecký zámek nebo bývalou tiskárnu. Nepodařilo se. V úvahu kvůli vysokým nákladům nepřipadala ani rekonstrukce našeho současného sídla. Když od vedení města Liberce přišla první nabídka, abychom se z chátrajícího Liebiegova paláce přestěhovali do lázní, museli jsme ji odmítnout. Ač to nevypadá, sem bychom se nevešli. Souhlasili jsme po té, co se součástí projektu stala výstavba nového depozitáře,“ dodal s tím, že jedna z budoucích nových stálých expozic bude věnována libereckému textilnímu magnátovi, sběrateli výtvarných děl a mecenáši umění, Heinrichu Liebiegovi.

Ředitel Randáček vysvětlil také, proč na ceduli před budovou stojí nápis Lázně. A také prozradil, že modrá linka pod ním kopíruje hladinu výšky vody v bazénu z doby, kdy historická památka plnila svůj původní účel. Vodu připomínají i popisky na zdech uvnitř budovy – ty, co jsou modré barvy, jsou jakoby pod vodou, naopak černé jsou nad již neexistující hladinou. Nejen historii Liberce jako města textilního průmyslu, ale i představu vody mají vzbuzovat vlnky ornamentu na obložení nového depozitáře.

„Bazén nikdy nebyl zapuštěný do země. Stál na mohutných sloupech,“ přiblížil ředitel Jan Randáček. Uvedl také, proč jsou ve výstavních sálech okna zakryta mléčnými skleněnými tabulemi. Mléčné světlo je totiž pro výtvarná díla tím nejvhodnějším osvětlením. K zajímavostem stavby patří v jednom ze sálů lišta, plasticky vrytá do zdí, předpřipravená pro kolejničky na zavěšení děl. Jak uvedl ředitel galerie, údajně tento prvek byl v České republice použitý vůbec poprvé.

„Tato stavba byla prověřována snad všemi myslitelnými kontrolními úřady. Všude s výsledkem bez závad. Jménem Statutárního města Liberce děkuji všem lidem, kteří se na tomto skvělém projektu podíleli a dosud podílejí, včetně bývalého vedení města. Bez nich by nebyla jedna z nejcennějších památek Liberce nikdy zachráněna,“ zdůraznil náměstek primátorky pro ekonomiku Jiří Šolc.

Revitalizace neorenesančních Lázní Františka Josefa I. na galerijní objekt si vyžádala 360 milionů korun, včetně DPH, a byla uskutečněna za pomoci evropských dotací v rámci IPRM – zóna Lidové sady. Projekt byl připravovaný od roku 2009. Hlavním projektantem byla kancelář SIAL, stavbu provedla pardubická firma Chládek a Tintěra. Revitalizace trvala od září roku 2011 do července roku 2013.

„Záchranou památkově chráněné budovy se podařilo zvednout kvalitu života v jedné z nejcennějších a nejkrásnějších částí Liberce, reprezentativní stavbou dotvořit zdejší veřejný prostor,“ poznamenal manažer projektů IPRM Michal Vereščák.

Text: Zuzana Minstrová, foto: Jan Král, Jan Vrabec

 

• Všechny články
• Aktuality
• Z úřadu

Co byste neměli vynechat
Užijte si Liberec