Základní údaje o městě
O městě…
Liberec je opravdovou metropolí českého severu, přirozeným správním, vzdělanostním, kulturním a ekonomickým centrem Libereckého kraje. Každého návštěvníka příjemně překvapí svojí nezvyklou polohou: leží v malebné kotlině mezi Jizerskými horami a dominantním, takřka bizarním Ještědským hřbetem, jenž dodávají městu horský ráz. Hora Ještěd (1012 m) je se „stavbou století“ skutečným symbolem Liberce, který je proto často označován jako „město pod Ještědem“. Napříč Libereckou kotlinou protéká řeka Nisa, jež pramení v podhůří Jizerských hor a později tvoří hraniční tok mezi Českou republikou, Spolkovou republikou Německo a Polskou republikou.
Dnešní Liberec se rozkládá na ploše 106 km² a žije zde zhruba 106 000 obyvatel. Vysoká kulturní i hospodářská úroveň města se odrazila v osobitém stavebním vývoji. Architektonickou tvář centra Liberce dodnes určuje velká přestavba města na konci 19. století. Tehdy došlo k demolici původních – zčásti ještě dřevěných či brázděných staveb – a stavbě reprezentativních veřejných budov v neorenesančním slohu – radnice, spořitelny, pošty či muzea a lázní. Původní architekturu města dnes představují jen hrázděné Valdštejnské domky ze 17. století či liberecký zámek, jehož vzhled silně ovlivnila klasicistní přestavba.
Mezi cenné stavební památky patří zejména liberecká radnice, císařské lázně či Valdštejnské domky. Ačkoliv je vyspělým dynamickým městem s rozvinutým průmyslem a sto tisíci obyvateli, leží Liberec na okraji rozsáhlých lesů a do přírody je to z centra doslova několik kroků. Snad proto mají Liberečané tak trochu „severské“ záliby: milují hory a horské sporty, pro které jsou zvláště v zimě v okolí města ideální podmínky. K obyvatelům města se v tomto směru každoročně připojují desetitisíce tuzemských i zahraničních návštěvníků, z nichž mnozí si město oblíbili natolik, že do Liberce přijíždějí pravidelně. Město je však překvapuje nejen obrazy horské zimní krásy, stále častěji je Liberec vyhledáván i milovníky letních sportů, zejména cykloturistiky, pro kterou jsou v okolí města ideální podmínky.
Rekreační možnosti Liberce jsou překvapivě bohaté, neboť město obklopují četné lesy s mnoha vodními plochami. Okolí města skýtá rozmanité možnosti výletů za historickými památkami Liberecka.
Historie města
První zmínka o osadě, vzniklé při zemské stezce vedoucí z Čech do Lužice, pochází z roku 1352. Osada získala německé jméno Reichenberg, z něhož se s největší pravděpodobností o několik století později vyvinulo české pojmenování Liberec.
K rozvoji Liberce přispěl nejprve šlechtický rod Redernů, který vlastnil frýdlantské i liberecké panství od poloviny 16. století. Město tehdy získalo právo vařit pivo a pořádat trhy, roku 1577 mu císař Rudolf II. udělil městský znak, který je užíván dodnes.
Za Redernů byla v Liberci zahájena tradice textilní výroby – soukenictví a plátenictví. Tuto výrobu dále rozvíjel další z majitelů libereckého panství – vojevůdce Albrecht z Valdštejna. Ten také dal založit liberecké Nové Město s dnešním sokolovským náměstím. Po Valdštejnově násilné smrti získali panství Gallasové (později byl rod spojen s Clamy v Clam-Gallasy). Kteří též podporovali podnikání libereckých měšťanů. V druhé polovině 18. století nastává velký rozkvět textilní výroby na Liberecku, zaniká však původní domácká produkce a vznikají velké manufaktury. Devatenácté století je již v Liberci jednoznačně ve znamení továren, kouřících komínů a na modro obarvené Nisy, která se tehdy tolik nelíbila Janu Nerudovi.
Symbolem dynamického rozvoje libereckého textilního podnikání se stalo jméno Johanna Liebiega, který zde vybudoval jeden z největších podniků v celém tehdejším Rakousku-Uhersku. Na přelomu 19. a 20. století byl tak průmyslový Liberec druhým nejlidnatějším městem Čech a býval označován přezdívkou „český Manchester“ či „Vídeň severu“.
Počátek 20. století byl jednoznačně „zlatou dobou“ starého Liberce, kde došlo k celkové přestavbě centra města, k vybudování řady veřejných staveb; v této době dochází také k mohutnému rozvoji turistiky a její infrastruktury (rozhledny, chaty, značené cesty) v okolních horách. Pozitivní vývoj zastavila až 1. světová válka, po jejím skončení již rozvoj města nebyl tak dynamický.
Druhá světová válka definitivně zpomalila život a prosperitu města. Po jejím skončení došlo navíc k přesídlení Liberečané německého původu do SRN. Nastolení komunistického režimu představovalo poté jenom další stagnaci. Situace se zásadně změnila až na počátku 90. let, kdy Liberec jakoby zázrakem navázal na rozvoj ukončený před první světovou válkou: historické centrum bylo velice rychle zrekonstruováno, přibyla celá řada veřejných budov, obnoveny byly tramvajové tratě, velká péče byla věnována i infrastrukturním a ekologickým problémům.
