16.01.2014
Jan Král

Před 45 lety se upálil Jan Palach. Chtěl probudit národ z letargie

„Člověk musí bojovat proti tomu zlu, na které právě stačí,“ odpověděl Jan Palach před svou smrtí na otázku, proč ze sebe 16. ledna 1969 na Václavském náměstí udělal živou pochodeň. Obětoval se na protest proti začínající normalizaci.

Po okupaci Československa armádami států Varšavské smlouvy v čele se Sovětským svazem v srpnu 1968 se nechtěl smířit s potlačováním svobod a pasivním přístupem veřejnosti. V naději, že jeho čin vyburcuje lidi, se mladý student uprostřed odpoledního shonu v horní části Václavského náměstí v Praze polil benzínem a zapálil. Na následky rozsáhlých popálenin tři dny poté zemřel.

Motivy svého činu vysvětlil v dopise, který na místě zanechal. Uvedl v nich, že je členem skupiny, která se rozhodla pro sebeupálení, aby probudila veřejnost z letargie. Vznesl dva požadavky související se svobodou slova – zrušení cenzury a zákaz rozšiřování Zpráv, které vycházely od konce srpna 1968 jako tiskovina okupačních vojsk. Žádal, aby lidé zahájili na podporu těchto požadavků časově neomezenou stávku.

„Na protest proti všemu, co se tady děje. Proti nesvobodě slova a tisku. Říkejte to všem,“ popsal Palach své důvody v nemocnici, kam byl převezen s těžkými popáleninami.

Palachův čin vyvolal obrovský ohlas v Československu i za hranicemi. Na pohřbu se jeho památce přišel poklonit mnohatisícový zástup lidí. V prvních měsících téhož roku došlo k vlně sebevražedných pokusů mladých lidí, kteří Palacha následovali. Do konce dubna 1969 se z politických důvodů pokusilo o sebevraždu 26 lidí, z toho 7 zemřelo – pivovarský dělník Josef Hlavatý, student Jan Zajíc, vysoce postavený člen KSČ Evžen Plocek a další. Inspirován činem Jana Palacha se před budovou národního muzea v Budapešti upálil také maďarský student Sándor Bauer.

Ačkoli se Státní bezpečnost snažila, aby Palachův odkaz zmizel z paměti národa, nikdy se jí to nepodařilo. A právě odkaz Jana Palacha ještě jednou dramaticky zasáhl do dějin celé země. Vzpomínkové akce k dvacátému výročí jeho činu přerostly v průběhu roku 1989 v největší demonstrace proti komunistickému režimu v Československu od konce šedesátých let. O deset měsíců později se totalitní systém v Československu zhroutil.

 

Foto: © Markéta Luskačová

Nastavení cookies