Výstava přiblíží vulkanické útvary v jižním Podještědí, které vznikaly na rozhraní druhohor a třetihor

Vulkanické útvary v jižním Podještědí v čele s národní přírodní památkou Čertova zeď mezi Českým Dubem a Osečnou jsou předmětem výstavy, která je až do konce července k vidění v sídle Libereckého kraje v ulici U Jezu v Liberci. Autory expozice nazvané jak porozumět krajině utvářené vulkány jsou geologové Antonín Paluska (emeritní profesor University Hamburk) a Pavel Veselý (geolog státního podniku DIAMO Stráž pod Ralskem).

Čertova zeď spolu s okolím pokrývajícím plochu 20 hektarů využívá zákonnou ochranu už od roku 1964, přičemž od roku 1992 je národní přírodní památkou. Autoři expozice usilují v současné době o rozšíření chráněného území a zároveň i o zhodnocení objektu s tím, že poskytnou veřejnosti co nejvíce informací o historii výzkumů, o současném stavu vědomostí, o vědeckých sporech a nezřídka i o zcela neznámých vulkanických jevech a útvarechi. Tímto úsilím se geologové vzácným vulkanickým útvarům, které se vyskytují výlučně v severních Čechách, snaží dopomoci, aby zaujaly významné místo v evropském povědomí. Autoři výstavy také doufají, že se podaří alespoň část poznatků včetně poutavých pohledů do historie výzkumů zveřejnit i v knižní podobě.

Národní přírodní památka Čertova zeď (ev. č. 2462) se nachází asi 4 kilometry západně od Českého Dubu a spravuje ji CHKO Lužické hory. Jedná se o pozůstatky skalní zdi tvořené třetihorní čedičovou žílou vypreparovanou z okolních druhohorních pískovců. Původně byla zeď mnohem delší, ale jelikož se většina čediče vytěžila, dochoval se jen zlomek původní zdi. Dnes je předmětem ochrany ve vyznačené části Čertovy zdi nejvýznamnější pozůstatek zdi, masivní blok zvaný Čertův stolec ležící 350 metrů jihozápadně od vrcholu hřbetu a  oboustranné svahy a rýhy po vytěženém čediči. Patří sem i o dalších 350 metrů jihozápadním směrem vzdálený balvan Čertova hlava, který spočívá na čedičové žíle.

Význam vulkanických útvarů v jižním Podještědí spočívá jednak v jejich jedinečném minerálním složení, které je v této podobě, plošném rozšíření a přístupnosti geologických objektů v Evropě unikátní, a jednak v jejich mimořádném stáří. Počátky výzkumů sahají sice již do konce 18. století a jsou spojeny se jmény nejvýznamnějších českých geologů, avšak teprve v roce 1913 uveřejnil doktorand lipské university Karl Hermann Scheumann studii, ve které zdejší horniny nazval „polzenity“ (podle německého názvu řeky Ploučnice: die Polzen). Jeho návrh přetrval celé jedno století a je i dnes stále ještě uznáván. Zhruba do 70. let minulého století, kdy byl zahájen průzkum na ložisku uranové rudy ve Stráži pod Ralskem, se datují počátky nebývalého rozšíření znalostí o  geologické stavbě oblasti. První, tzv. isotopová datování přinesla tehdy nečekaný výsledek: zdejší vulkanity se podle toho tvořily již na  rozhraní druhohorního a třetihorního útvaru, tzn. před zhruba 65 miliony let, zatímco např. vulkanity Českého středohoří nejsou starší než asi 30 milionů let.

Text: Jan Vrabec (ve spolupráci s LK), foto: LK

• Všechny články
• Aktuality
• Z úřadu

Co byste neměli vynechat
Užijte si Liberec