25.01.2023

Nepít je umění. Ukaž světu, že je i v tobě kousek umělce!

Nepít je umění! S tímto heslem startuje 11. ročník kampaně Suchej únor, kterou zná a má v oblibě již 84 % Čechů. Téměř polovina účastníků díky kampani zmírní rizikovou konzumaci alkoholu (ale stále častěji i dalších libůstek) a každý ze Sušičů se stává i důležitou inspirací pro více jak 1 000 000 lidí, kteří jsou u nás na hraně rizikové konzumace. Letošní suchý téma kampaně je: Nepít je umění.

Zkusit měsíc bez alkoholu vypadá na první dobrou jednoduše. Jenže ve skutečnosti je za tím odvaha zkusit něco nového, schopnost podívat se upřímně sám na sebe, síla vykročit ze zajetých kolejí a jít svou vlastní cestou. To všechno se dá říct také o umění: z dálky možná žádná velká práce, ale ve chvíli, kdy člověk sám čelí prázdnému plátnu, světlu na jevišti nebo bílé stránce, chápe hodnotu díla úplně jinak. V Sucháči si myslíme, že svoje umění – a sebe v něm – může objevit každý.

Proto chceme  k vlastní tvorbě a k jejímu sdílení inspirovat davy. Zapojte se i vy. Podpořte důležité téma a sdílejte svoje umění se světem. Protože #NEPITJEUMENI. 

Proč je nepít umění? 

Na téma souvislosti kreativity a alkoholu bylo vedeno stejné množství hospodských debat inspirovaných kusou poezií vnitřní strany dveří na toaletách, stejně jako seriózních vědeckých výzkumů. Ty analyzovaly výskyt psychopatologie, závislostního chování i úmrtí pod vlivem alkoholu mezi umělci. Jednoznačnou odpověď na to, jak souvisí Pití&Braní s Psaním&Hraním zatím neposkytla žádná z těchto analýz. My se společně podíváme na jednu z teorií opilé múzy. 

Psychoterapeut Donald W. Goodwin publikoval na počátku devadesátých let pozoruhodnou studii Alcohol as Muse, v níž došel k překvapivému závěru – 70 % všech spisovatelů oceněných Nobelovou cenou za literaturu, kteří pocházeli ze Spojených států, se v průběhu života potýkalo s vážnou závislostí na alkoholu. Jmenovitě šlo o Sinclaira Lewise, Eugene O'Neilla, Williama Faulknera, Ernesta Hemingwaye a Johna Steinbecka. T. S. Elliot byl ze skupiny vyloučen jen proto, že většinu života prožil v Anglii. Goodwin se také podrobně zabýval místem, jaké v tvorbě literátů alkohol zastával, a dospěl k závěru, že nelze s jistotou určit, zda autoři potřebují alkohol ke psaní, zda naopak nemohou psát, když jsou opilí, anebo zda jejich pití s jejich tvorbou nesouvisí. Vyzdvihl však několik aspektů, které mohou ke zvýšené náchylnosti literátů k alkoholu přispívat: 

  • Exhibicionizmus: jít „s kůží na trh“ vyžaduje určitou míru expozice sebe sama, a to i pokud se jedná o vlastní texty. Alkohol může tento prvek osobnosti akcentovat. 
  • Sebedůvěra: úzce souvisí s prvním bodem. Panák na posilněnou před prvním veřejným čtením může zakřiknutému literátovi pomoci vstoupit do světel reflektorů. 
  • Soustředění a smyslové přetížení: talentované spisovatele vnímá Goodwin jako velmi citlivé lidi, kteří mohou trpět až jakousi smyslovou přetížeností. Trocha alkoholu tak paradoxně může pomoci tomuto přetížení ulevit a soustředit se na psaní.
  • Nejistota tvůrčího povolání a inspirace: alkohol může představovat způsob, jak se oprostit od vnějšího tlaku na výkon a neustálé vrtkavosti živobytí závisejícího na tvůrčím procesu.
  • Duševní muka: někteří autoři přímo uvádějí, že jsou dobrou literaturu schopni napsat, pouze pokud jsou duševně zničení, například nešťastnou láskou, alkoholem nebo kombinací obojího.

Hezkou tečku za tímto příběhem píše Ladislav Csémy z NUDZ: „Vztah mezi alkoholem a uměním je vděčným a hojně diskutovaným tématem. Je alkohol inspirující múzou uvolňující imaginaci a tvůrčí fantazii, nebo destruujícím démonem ničícím tvůrčí potenciál i rodinné a sociální vztahy umělce? Vzpomínám na před třiceti lety vydanou knihu Toma Dardise o alkoholu v životě a tvorbě čtyř velkých amerických spisovatelů, Faulknera, Fitzgeralda, Hemingwaye a O’Neilla. Na počátku jejich tvůrčí dráhy byl alkohol vnímán jako benefit stimulující jejich uměleckou produktivitu, postupně však vedl nejen k erozi jejich talentu, ale i k vážným duševním poruchám. Výjimkou ze jmenované čtveřice byl jen O’Neill, který v 38 letech přestal pít a poté napsal své nejslavnější hry. I u nás máme mnoho vynikajících umělců, kteří by mohli vypovídat (a někteří i vypověděli) o tom, co jim alkohol dal a vzal. Těším se, že nás snad něco z tohoto obohatí i v letošním ročníku Sucháče.”

Co přinese Suchej únor jeho účastníkům?

Suchej únor se stal kampaní za „čistokrevnej život“, která pro mnoho účastníků neznamená jenom měsíční detox od alkoholu, ale celkovou očistu spojenou se zdravým životním stylem a chutí udělat pro sebe něco smysluplného. Stejně jako inspirovat ostatní. Že lidem střízlivost zachutná, dokládá i 53 % účastníků, kteří v dotazování po čtyřech měsících potvrzují dlouhodobé zvolnění v konzumaci alkoholu. Často proto, že jim Sucháč otevřel oči a pomohl k příjemné sebereflexi. Takhle si totiž můžeme libovat všichni:

Pozitivní kampaň ale také reaguje na skutečný problém. Alkohol je každodenním společníkem našich životů, opojný nápoj plný radosti i droga, ve které se rozpustila nejedna dobrá duše. A právě díky kampani Suchej únor ve společnosti víc a víc rezonuje otázka: Proč vlastně pijeme? Šest lidí z deseti má ve své blízkosti někoho, kdo v souboji s alkoholem tahá za kratší konec. Sucháčem tak promlouváme k sobě, ale i k lidem okolo nás.

Suchej únor je plný příběhů i dat o alkoholu a jeho roli v našich životech i v celé společnosti. Přispívají do něj účastníci Sucháče, lékaři a terapeuti, adiktologové, novináři, české osobnosti, vyhlášené restaurace a bary, studenti a také lidé, kteří s alkoholem sami bojují. Těm všem za to patří velký dík. Každý tento příběh totiž pomáhá šířit tu jedinou podstatu Suchýho února. Pomoci zjistit nám – a stále více i těm okolo nás – kdo koho tady ovládá. 

„Ovládáme my alkohol, nebo alkohol ovládá nás?″

Suchej únor nechce prohibici, ani nebojuje proti alkoholu jako takovému. Je to osvětová kampaň za zdravější a uvědomělejší život, do kterého patří i (zpravidla) umírněná konzumace. Je založená na skutečném problému, který v Česku máme. Tím je neúměrně vysoká spotřeba alkoholu a s ní spojené negativní důsledky. Čísel je tato kniha plná, nechme tak na úvod zaznít alespoň tato čtyři platná pro Českou republiku:

  • 6 % celkové úmrtnosti v Česku jde na vrub alkoholu
  • Podle českých dat je u nás přes 1 milion lidí za hranou rizikového pití
  • Podle WHO vypijeme 14,4 litru čistého lihu na osobu a rok – po odečtení spotřeby turistů
  • 56 miliard jsou společenské náklady související s nadměrnou spotřebou alkoholu

Není to jen o nás a SHD

Suchej únor nemá za cíl udělat z nás abstinenty – to bychom celé tři roky nesměli požít ani kapku alkoholu. Ale víme, že je kolem nás spousta těch, kteří problém s alkoholem reálně mají, a že je prostě dobře tato témata otevírat. V práci, doma, mezi kamarády, ve škole. Jsme zároveň přesvědčeni, že pozitivní kampaň, která lidi baví a motivuje, je účinnější než lecjaká regulace nebo represe. A proto k zapojení do kampaně a šíření její myšlenky vyzýváme i každého z vás. Alkohol se totiž nemusí týkat jen nás, ale také lidí okolo nás, kvůli nimž se stáváme něčím jako „pasivními kuřáky“, tedy spíš konzumenty alkoholových excesů. Říká se tomu SHD – second-hand drinking (pití z druhé ruky). Když například pije náš rodič a na nás to negativně dopadá. Nebo když pije náš kamarád, kolega nebo zaměstnanec. Věříme zkrátka, že se vám měsíční abstinence stane užitečnou životní zkušeností, po které budete vědět, že i kdybyste strávili příjemný večer s dvojkou dobrého vína, budete vědět, že byste to zvládli i s bylinkovým čajem.

Poznejte nový rozměr střízlivosti na stránkách www.suchejunor.cz

Podporu nad konáním zdravotně osvětové kampaně Suchej únor převzalo také statutární město Liberec.

Nastavení cookies